Lev Nikolajevič Tolstoj: "Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš."

Útěk před smrtí

30. prosince 2014 v 15:17 | Terka |  tok mých myšlenek
Dnes jsem přemýšlela co napsat na blog a do oka mi padlo téma týdne: Útěk před smrtí.

Útěk před smrtí je marný, každý jednou zemře, někdo fříve někdo později. Neovlivníme kdy a jak zemřeme, nikdo to neví ale každý z nás ví že jednou ta chvíle musí nastat. Můžeme oddálit smrt zdravím stylem, prevencí..... ale každý zemře.
Možná by se světu mohlo povést dosáhnout nesmrtelnosti ale asi takhle, mladí lidé lépe přijímají změny, nebýt koloběhu života byli bychom teď někde v pravěku a navíc už by bylo na světě tolik lidí že bychom měli nedostatek potravy a vody. Lidé se smrti bojí a často nad ní přemýšlí, ale není smrt náhodou vysvobození.
Neumím si představit smrt ale nedokážu si připustit že by prostě poté nebylo nic, bylo by to jako dlouhý spánek? Vnímali bychom to? Podle mě smrt není konec, možná konec života v tomto světě, možná konec života v tomto těle ale určitě to není úplný konec, nemůže to být úplný konec. Možná duše zemřelého žije v jiném světě, v lepším světě(tímto nemyslím vrahy a jiné zločince). Možná se duše vtělí do jiného těla, žije znovu v tomto světě, ať už jako člověk, zvíře, rostlina...nevzpomíná si na svůj minulý život.
Možná si o mně někdo myslí že nejsem normální ale já pouze píšu svůj názor :)

úvaha:


Smrt:
Krok do neznáma,
krok do tmy,
osvobození či prokletí,
mám strach ale co dál,
nemůžu útect, nesmím útéct,
čekám, hledám, nemůžu nalézt,
hledám, nevím, ptám se,
co se stane až zemřu.
Budu žít stále ale v jiném těle?
Bude to konec? Absolutní konec?
Zemře má duše nebo jen tělo.
Je to osvobození? Prokletí?
Dá se s tím něco dělat?
Chci útéct ale nemohu.
Nemohu se zachránit,
nemůžu se tomu vyhnout.
Přicházím na rozcestí,
jednu z dvou cest vybrat si mám,
ale proč, když obě cesty se spojují.
Obě cesty mají stejný cíl, smrt.
Čeká nás na konci cesty štěstí?
nebo snad je smrt prokletím?
Hledám dál, odpoveď neznám,
ptám se, nikdo neodpoví nám.
čekám, jdu po cestě své,
pokud sejdu s cesty brzy,
zemřu dřív než je mi libo.
Každý na začátku života,
vyráží na výpravu,
každého však čeká cesta jinak dlouhá,
někdo putuje 100 let,
někdo třeba jen 30 let.
Smrt je náš osud,
hlavu vztyčenou mám,
hledím osudu do tváře,
již vím že odpovědi nedočkám se.


Původně jsem chtěla složit báseň ale je to spíše úvaha o smrti. Tak to je zatím vše...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuba Kuba | Web | 31. prosince 2014 v 0:04 | Reagovat

"a navíc už by bylo na světě tolik lidí že bychom měli nedostatek potravy a vody" - nikdy jsem nad nesmrtelností neuvažoval takhle, líbí se mi ten pohled)

2 Jolča Jolča | 4. ledna 2015 v 16:58 | Reagovat

Víš, co je po smrti? Život po životě :) Někdy se zemřelí stávají strážnými anděly svých žijících blízkých, jindy žijí na nebi a poté se znovu inkarnují do člověka a žijí na zemi.

3 Allex Allex | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 16:59 | Reagovat

Souhlasím.

4 Terka Terka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 17:03 | Reagovat

Děkuji všem za názory :)

[2]: jj tak nějak si to také myslím

5 Jolča Jolča | 4. ledna 2015 v 17:04 | Reagovat

Asi by bylo blbé říct, že já si to nemyslím, já to VÍM, ale souhlasím, myslím si to samé :D

6 Terka Terka | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 17:19 | Reagovat

[5]: nevyvracím ti tento názor, já si to však jen myslím jelikož pokud už jsem zde žila tak si to nepamatuji, klinickou smrt jsem neprožila, nezemřela jsem takže jsem si to nemohla ověřit, ale jsem téměř přesvědčena že smrt není konec, po smrti duše žije dál :D

7 Jolča Jolča | 5. ledna 2015 v 19:07 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama