Lev Nikolajevič Tolstoj: "Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš."

Tajemná osoba

5. ledna 2015 v 20:34 | Terka |  tok mých myšlenek
Hned jak jsem viděla toto téma týdne vzpoměla jsem si jak se mi jednou v noci zdál sen. :D
Byla jsem u nás v bytě, vešla jsem do naší kuchyně a koho tam nevidím, mojí babičku a ..............ano, tajemnou osobu, v mysli si celkem přesně vybavím podobu této osoby ale nevím kdo to byl :D I přes to že jsem někde četla že ve snu nevidím tváře které se nikdy předtím neviděla :D

Teď si dáme krátkou povídku:

Bude se jednat o krátký úryvek mého příběhu který tvořím ve svých myšlenkách.

"Neriah, dnes budeš muset vyrazit splnit další úkol."praví vysoký muž s dlouhými černými vlasy a pohlédne na svou dceru.
"Jistě, tati."praví dívka Neriah a mírně se ukloní.
"To však není vše, musíš tam jít sama!"pokračuje muž.
"Udělám co si přejete vaše výsosti"praví dívka a pak váhavě pohlédne na svého manžela."Promiň Alexi."pousměje se.
"Ner, nemůžeš tam jít sama."vykřikne chlapec.
"Mami."asi pětiletý chlapec chytne Neriah za ruku.
"Musím."pousměje se Neriah.
"Ale...."Alex chce něco říct ale Neriah ho obejme.
"Musíš jít."praví muž a pohlédne na svou dceru.
Neriah se chvíli soustředí a poté se teleportuje pryč. Stejně tak Alex a Samuel.
--------------------------------
Dva měsíce na to přijde Alexovi dopis.

Važený pane Alexi,
jsem povinen přát Upřímnou soustrast a sdělit vám velice smutnou novinu. Vaše manželka její výsost Neriah před 3 dny podlehla svým zraněním z bitvy. V poslední chvíli svého života mě požádala jestli bych vám nemohl poslat tento dopis a nesdělil vám, že její závě,ť kterou má již pár let sepsanou, naleznete v jejích komnatách, v jejím pokoji, po vytažení knihy: Magie pro začátečníky najdete v knihovně malá dvířka, když je otevřete najdete tajnou skrýš ve které je zapečetěný svitek, který smíte otevřít jen vy nebo váš syn Samuel.
Rádce krále Artura a blízký známý vaší ženy

"Ner, néééééééééé."zakřičí Alex a po tváři mu stékají slzy. Vezme papír a začne psát.

Milá Neriah,
bylo mi řečeno že jsi podlehla zraněním, nemůže to být pravda, vždyť...... Tento dopis píšu jelikož se chci dozvědět pravdu, nevěřím když někdo jen tak napíše že jsi zemřela.
Prosím odepiš
Alex

Odešle dopis a vzápětí mu přijde odpověď:

Vážený Alexi,
Jak jsem psal v předchozím dopise, vaše žena zemřela a proto vám nemůže odepsat.
Pokud mi nevěříte můžu to dokázat, mám její snubní prsten který jste jí dal na vaší svatbě.
Radce krále Artura a blízký známý vaší ženy


(Poznámka autorky :D :Teď to trochu zkrátím)

Je to dva roky co se Neriah vydala na výpravu, Alex již nepočítá s jejím návratem. Jednoho dne jde se svým synem po chodbě, najednou ho něco nebo někdo strhne k zemi, najednou je on i Samuel teleportován do velké trůní síně kde stojí otec Neriah a usmívá se na Alexe. Od trůnu kde sedí král s královnou se k němu rozběhne.....Neriah, obejme ho.
"Ner, myslel jsem že......."nedořekne, Neriah ho políbí a pousměje se.
"Cos myslel,miláčku?"otáže se Neriah.
"Ten dopis, bylo tam žes zemřela."zašeptá tiše Alex.
"A tys tomu věřil?"zamračí se."Ten dopis jsem nepsala já ani nikdo z mých známých, ale...."zamyslí se.
"Možná se vás někdo snaží rozdělit."nadhodí otec Neriah, Lukas.
"Tajemná osoba."ušklíbne se a pak se rozesměje.

.........................................................................................................

Takže to byla krátká ukázka mého příběhu, jenž tvořím ve svých myšlenkách. Ale asi se to moc netýká tématu týdne :D ae na tohle jsem nikdy nebyla, zkusím psát dál.

Pokaždé když jdu po ulici, hlavně když jdu sama, neustále se otáčím, mám pocit jako by mne někdo sledoval, i když se snažím neotáčet nemůžu si pomoct, když se otočím nikdo tam není, rozhlédnu se, nikdo. Vždy se snažím dostat se pryč co nejrychlejí ale přesto... Tento pocit mám když jsem ve městě ale i když jsem třeba v lese(i když ne tolik).

Takže to se k tématu asi taky moc nehodí, tak zkusím sepsat nějakou tu úvahu.

Úvaha - Tajemná osoba:

Plíží se tmou, mezi stromy,
na koho čeká,netuším.
Na mne, či jinou osobu?
Rychle pryč ať už jsem z dohledu.
Nevidím tuto osobu,
jen citím sílu pohledu,
jsem zde sama,
až na tu osobu,
co když rozhodne se pro mne?
Mám utéct,
mám dělat že jí nevidím?
Nevím, zrychlím, rozhlédnu se,nikdo.
"Pomozte lidi! Rychle pryč."
Co by se stalo? Uvidíš.
Možná nic, možná něco,
úmysli "osoby" neznámé mi jsou,
jsou zlé či se mýlím.
Nebezpečí skryté v temnotě,
je horší než pravda krutá.
Nebezpečnější než útok přímý,
nečekaný, plánovaný,
čeká na mne či na tebe?
Je tu nebo je to jen výplod mé fantasie?
Rozběhnu se, najednou se zastavím,
vidím jí, postava v kápi zahalená,
černá je její oblíbená,
vedle ní pes zavrčí,
já vyděšeně uskočím,
chci utéct ale nemohu,
pes chytil mě za nohu,
drží mě pevně, nepustí,
volám "Pomoc!"
však nikdo mne neslyší,
už mě má, už mě drží.
Slyším ránu, otevřu oči,
jsem doma, ve své posteli,
byl to jen sen,
sen o Tajemné osobě,
co do své moci,
dostati mě chtěla,
tak končí úvaha má,
o osobě, jenž v moci mě má.


Takže toto je konec, snad se vám to alespoň trochu líbí, prozatím se s vámi loučím
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 19:24 | Reagovat

Pěkná povídka.;)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 19:50 | Reagovat

[1]: Díky, je to jen rychle sepsaná povídka :D momentálně jsem o pár dní dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama