Lev Nikolajevič Tolstoj: "Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš."

Ještě mne napadlo...

23. února 2015 v 19:06 | Terka |  tok mých myšlenek
Často se ki stává, že s někým mluvím a pak třeba daná osoba odejde a já si vzpomenu co jsem ještě chtěla říct a na co jsem se chtěla zeptat.
To se mi stalo třeba i dnes, chtěla jsem něco říct kámošce ve škole ale vždy jsem si vzpomněla když byla hodina, no a samozřejmě jsem si vzpomněla i teď na to co jsem měla v plánu říct.
No a jelikož nevím co psát, pustím se do úvahy a povídky :)


Úvaha:

Odešel jsi, bůh ví kam,
odešel si, z života nám,
teď napadá mne,
co chtěl jsem ti říct,
co dá se dělat,
čas zpět nevrátím.
Chtěla jsem ti říci,
jak ráda tě mám,
krutý čas však možnost mi vzal,
měla jsem strach,
že vysměješ se mi,
však teď vím,
že příležitost ti to říct,
už nebudu mít.
Víš, dlouho jsem váhala,
jak ti to říct,
pak přišel den,
co donutil tě odejít.
Snad, možná,
nadejde den,
kdy setkáme se zas,
však bratr řekl,
že nemožné to jest,
ty zemřel jsi a naživu jsem já.
Proč, proč zrovny ty,
musel jsi odejít,
proč ne já?
či někdo jiný?
Tolik jsem ti toho,
chtěla říct,
teď vím,
že už pozdě je,
že váhat se nevyplácí.
Ještě mne napadá tolik věcí co bych ti chtěla říct a již nebudu mít příležitost...

Povídka:

Neriah, mladá bojovnice spoečenství stojí nad hrobem svého otce a tiše k němu promlouvá i když ví že jí její otec asi neslyší, i když ví že je to zbytečné přesto pokračuje.
"Tati, nedokážeš si představit kolik jsem ti toho chtěla říct, mnohé z těch věcí mne napadají až teď, po tom co jsi zemřel, tak krátkou dobu jsme se znali, proč tě ta zrůda musela zabít zrovna teď, když jsem tě konečně poznala?"po tvářích jí stékají slzy. "Možná kdybych tehdy něco udělala, mohlo být vše jinak."začne se znovu obviňovat z toho co se stalo. Mlčky hledí na hrob svého otce,
"Je tu tolik věci které mně napadají, tolik věci které bych ti chtěla říct."šeptá, stojí sama uprostřed rozlehlé zahrady.
Na zemi před ní se objeví obálka, rudá obálka bez odesílatele, bez adresáta. Otevře dopis, čte. Je od jejího otce.
To nemůže být doopravdy od něho, je přeci mrtvý. Její mysl se zmítá v pochybnostech a nedůvěře. Dál čte dopis.

"A ještě mne napadlo....jsi doopravy mrtvý, nebo je to jen lëst, lest která má zmást mou matku?"těmito slovy skončí a odchází zpět do paláce.
____________________________________________________________________
Já vím bylo to krátké, příště se pokusím napsat delší povídku, momentálně mám dvě povídky o Neriah které píšu zatím jen na papír, tuto povídku jsem vymýšlela až teď.... :)
Asi se to příliš netýká tématu ale.... :D

Ještě mne napadlo tolik vět,
co určitě změnily by svět.
Ještě mne napadlo tolik otázek,
pravda často bolí, zvedám malý oblázek.
Ještě mne napadlo tolik možností,
kudy mohu se dát, já vím že stojím na scestí,
kudy jít, poradíš?
Ještě mne napadlo tolik vět,
co chtěl bych vzít zpět.
Ještě napadlo mne tolik otázek,
hledím na tvůj obrázek.
Ještě napadlo mne tolik možností,
vždyť říkám že stojím na scestí...


Tak zatím ahoj :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama